smetiště
1.
Až zase slunce schová se mi,
těžko se mi bude dýchat,
zeď přede mnou začne růst
a nevyhnu se lidem,
budu předstírat, že nebojím se,
a na včerejšek vzpomínat
a zejtřek budu zapírat
a na smetiště sednu si,
s pet lahví budu rozprávět.
Je mi smutno za odpadky ...
Je mi smutno za odpadky ...
2.
Předstírám, že den je krok
a klidně sedím na smetišti,
nesnažím se něco měnit,
nepředstírám slunci radost,
se střepem si povídám,
ten není jako lidi,
proto nemusím mít strach, i když
je mi smutno za odpadky ...
je mi smutno za odpadky ...
Ref.:
Lidi jsou šedivý, průměrný
a opile se usmívají,
každý den je poznamená,
každý den je změní.
Lidi jsou šedivý, průměrný
a opile se usmívají,
u špinavých rohů světa
vědí, co se dělá.
Každým dnem jsou zklamanější,
krok je tvoří, strach otvírá,
jistotu si předstírají,
slabost cítí, když den umírá.
Je mi smutno za odpadky,
/: jak je mi pak smutno za odpadky :/
3.
Světlo schovává se,
bude zase další den,
pet lahev už mlčí stále,
zklamaná je mnou i světem,
je mi za ní smutno dál,
a neptám se jí raděj na nic,
počkám na zítřek a půjdu spát ...
/: Je mi smutno za odpadky ... :/
© mambii